S Klausem na věčné časy

a nikdy jinak, přeložil jsem si z češtiny do češtiny včerejší usnesení senátu o obžalování Václava Klause z velezrady. O končícím prezidentovi jsem toho napsal už dost a neměl jsem potřebu se k němu vracet. Ale senát mě donutil.

Není to první a jistě ani poslední případ, kdy někdo podal žalobu na hlavu státu kvůli vykonstruované pitomosti. Krásný precedens je „aféra Lewinská“, jak si jistě vzpomenete. Bill Clinton se nechal v Oválné pracovně orálně uspokojit a v základech se kvůli tomu otřásla nejen celá Amerika, ale ještě půlka zeměkoule.

A ani tenkrát nikoho nenapadalo říct, že muž, který rozhoduje o chodu světa, má právo na své vrtochy, a že když mu to pomůže udržet myšlenku a moč, ať si klidně vedle Oválné pracovny má ještě Hranatý harém, kde si může mezi dvěma důležitými podpisy urovnávat myšlenky v hlavě.

Všechno je totiž pouze otázka formátu osobnosti. Jeden věčně ožralý ministerský předseda vyhrál poslední světovou válku, zatímco náš ministr financí akorát prochlastal kredit pravicové politiky až do mnohaciferných červených čísel.

Tak tedy máme impeachement po česku. A prezident je obžalován rovnou z velezrady, tedy největšího možného zločinu, jakého se lze dopustit. Petiční arch mi přišel mailem mockrát a dokonce nejednou i s ujištěním o vlastním podpisu od lidí, od jejichž soudnosti bych se toho nenadál. Většinou jsem jim odpověděl dosti nectně.

Odhaduju, že aspoň každý třetí politik je původním vzděláním právník, a tímto jim všem oznamuji, že bych se od nich obhajovat nenechal, ani kdyby za to naopak platili oni mně. Buď by měli vrátit diplom, a nebo se studem spláchnout, poněvadž podlehli nátlaku lůzy, jež si osobuje už i právo na vyklad ústavy, kterou jakživa nedržela v ruce, a i kdyby, nebyla by schopna přečíst ji na jeden zátah a něco si z ní pamatovat.

Můžeme se tomu divit, můžeme s tím dokonce i nesouhlasit... Ale nemůžeme nic změnit na faktu, že Václav Klaus pouze využil své pravomoci, kterou mu dává ústava. Jak v případě amnestie, tak s otálením podpisu Lisabonské smlouvy. Možná svých pravomocí využil nevhodně, ale každopádně v souladu s platnou literou zákona. A přes to vlak nejede.

Senát jako pojistka demokracie selhal, a ne poprvé. Co se divíme, když je svým momentálním složením a průměrným IQ čtvrté cenové skupiny něco jako rádobyelitní odborářský klub. Lepší výstupní kontrolu legislativních zmetků made in dolní komora si už fakt neumím představit.

Nyní záleží na ústavním soudu, jestli se zachová ústavně a smete žalobu se stolu jako nekompetentní, a nebo se stane hlásnou troubou běsnící lůzy. Prezident si to možná pěkně polepil, když na ústavní soud kašlal a nechal ho živořit v minimálním počtu soudců, ale chci věřit, že tito soudci jsou dostatečně soudní a nebudou se mu mstít. O Klause totiž vůbec nejde. S politickým výkladem práva snad máme zkušeností víc než dost.

Nebýt „impeachementu“, pan profesor by časem tak nějak vyšuměl. V EU je na indexu a na domácí scéně na něj taky nikdo není dvakrát zvědavý. Návrat do ODS? Tím by se definitivně pohřbila. Exprezident by si leda tak mohl založit ÚSOVK – Ústav pro studium odkazu Václava Klause – a šéfovat mu, dokud by ho nevynesli z ředitelny nohama napřed.

Senátní žaloba mu paradoxně zajistila politickou nesmrtelnost. Teď si třeba může založit stranu a vyhrát volby. Inu, jak už stojí v kapitole Švejk simulantem: „Tak jste si, lumpové, mysleli, že vám ta komise pomůže,“ povídá pan obršt, „drek vám pomohla.“ A mně nezbývá než parafrázovat:

Tak jste si mysleli nebo nechali nakukat, že vám ta petice pomůže. Drek vám pomohla. Naopak jste si tu nenáviděného Klause zabetonovali na věčné časy. A jestli se vám ho podaří ještě zavřít, máte dalšího mučedníka do pořadníku na blahořečení. Já se z jednoho ješitnýho dědka nezjančním, zato vy kvůli němu budete mít bezesné noci ještě dlouho potom, co se vám i z onoho světa bude drze a povýšeně vysmívat. Dobře vám tak!