Aktuálně k eurovolbám

Své jsem k nim řekl, ale tohle mě nadzvedlo. A píšu jen pár doprovodných řádků k odkazu na zprávu, kterou Babišmedia radši nepublikují. Přečtěte si prosím prvně tento odkaz.

Pokud vám stačí jenom shrnutí spíše odborného článku o energetické strategii, jde o toto: Polsko přišlo s iniciativou vytvořit kartel a kupovat ruský plyn jednotně pro celou EU. Konečně by tak vznikl účinný nátlakový prostředek a EU by začala Rusku konstruktivně čelit. No, a naše vláda, holedbající se svou proevropskostí, se chystá vrazit Unii kudlu do zad, neboť pro stát řízený jako firma je to prý výhodné. Přeloženo do češtiny, když už je to moje řemeslo: estébák si to kágébákem nerozhází. 

Přitom na kdejakou pitomost z Bruselu vstřícně předposraně kývneme. Ale když jednou za čas přijde z EU něco smysluplného, konstruktivního a charakterního, tak se uděláme pro sebe. Kdyby aspoň pro sebe. Podlézáme dubisku, které se nám už tolikrát vymstilo. Zrazujeme spojence, ale dlaň na dotace budeme nastavovat dál. Vláda bolševického agenta Babiše s loutkovým premiérem Sobotkou si tak může zahrát mariáš s vládami normalizačními a protektorátními. ANO, bude líp. Akorát si nikdo z voličů nepoložil předem otázku, komu bude líp. Kromě Agrofertu. 

Podle posledních průzkumů bolševici, socani a agrofertisti mají dostat v eurovolbách skoro 60 procent hlasů. Necelých 20 procent přijatelné strany, zbytek je propad. Ve výsledku to znamená, že naši evropskou reprezentaci má tvořit ze tří čtvrtin absolutní ksindl a ta zbylá čtvrtina vyplácá spoustu sil na to, aby se navzájem nesežrali. 

Největší vinu na tom mají ti, kdo na podzim nešli volit. Ono je to elegantní a hrdé, říkat si jen to nejlepší je pro mě dost dobré, jenže to si můžeme dovolit, když s hubou šejdrem a plnou šrajtoflí obrážíme vinotéky a delikatesy nebo si vybíráme auto – a nakonec nekoupíme nic, protože nic pro nás „není dost dobré“. A zapomínáme, že jde o věci, bez nichž se obejdeme. 

Bez politické reprezentace se neobejdeme. A když si nevybereme nic ucházejícího z toho, co je momentálně na pultě, logika osudu nám nandá na talíř ten nejhnusnější a nejnepředstavitelnější blivajz. Úplně názorně: Barroso je vůl. Obama je ukázkový produkt pozitivní diskriminace. Ale to není důvod dezertovat k Putinovi. 

Srát do vlastního (tj. euroatlantického) hnízda je zhoubná levičácko-rádobyintelektuální móda, která se k nám dostala ze Západu už v 70. letech. A provozovali ji spratci, kterým nic nescházelo a nevážili si štěstí, že se narodili na té lepší straně železné opony. Ale do SSSR nikdo z nich neemigroval, to si moc dobře rozmyslel. Bohužel se tento sport ujal i u nás a není ani tak nevkusný jako vlasti- a západozrádný. Kolikpak našich náhle se vyrojivších rusofilů v tom zaslíbeném Rusku bylo na zkušené? 

Hrát si v EU na bourání Rakouska je krátkozraké a svědčí o ztrátě pudu sebezáchovy. Ostatně samotné bourání Rakouska je kýčovitý mýtus. Nezbourali jsme nic, jen jsme si s gustem kopli do mrtvoly. A s touhle politickou reprezentací si do mrtvoly Evropské unie kopnout vůbec nestačíme, protože budeme ruskou gubernií dřív, než se EU rozpadne. Po nějakých Češích právem neštěkne pes. 

Je mi jasné, že očekávané výsledky eurovoleb nezvrátíme. Ale můžeme si aspoň uchovat a posílit vlastní důstojnost. Jsme součástí kultury stavějící na renesančním kultu svobodného jedince. Kdo nechce rozhodovat o svém vlastní osudu, ať se odebere Ruska, Putin ho přivítá s otevřenou náručí. Akorát se z jeho slovansky bratrského objetí už nikdy nevymaní. A pozdě bude říkat: „Jo, za Kalouska, to se nám to úpělo...“

Jinej glóbus

Anekdoty rád poslouchám a vyprávím, ale celý život si pamatuju vždycky jen čtyři poslední. Až na pár trvalek, které si naopak pamatuju i čtyřicet let. Jedna z nich je židovská, jak se pan Kohn chce vystěhovat ze socialistického Československa. Podá si žádost a na pasovém oddělení se ho ptají, kam mu to mají napsat. A Kohn neví. Referent má náhodou v kanceláři glóbus a začne navrhovat, kam všude je to možné. Ale Kohnovi pořád něco vadí – klima, režim, chudoba, válečný stav... A co především: antisemiti jsou úplně všude. Fízlovi na pasovce dojde trpělivost a oboří se na žadatele, jestli se teda vůbec chce vystěhovat. Kohn si na to smutně povzdechne: „A prosím jich, pane referent, neměli by tu ještě jinej glóbus?“

Jinej glóbus neexistuje a jiná Evropská unie taky ne. Proto i když mám k EU tisíc výhrad, nechci žít mimo ni a půjdu volit do europarlamentu. Zrušit ho dost dobře nejde, ale můžeme – a musíme se pokusit změnit poměr sil v něm. A to volební účastí dokážeme. Aspoň s tím trochu pohnout. Konkrétně odhaduju, že koncentraci marxistické problbosti můžeme o deset procent snížit. Když se na eurovolby vykašleme, tak ji naopak o deset procent zvýšíme. O výsledku voleb bohužel rozhodují nevoliči, to jsem tady vysvětloval už mockrát. 

Projděte si pozorně jména na všech kandidátkách. Bohužel, o takovou politickou žumpu se snad neopírají ani Zeman a Babiš, o Pitomiovi nemluvě. U devadesáti procent kandidátů jsem se zamýšlel, jestli patří do svěrací kazajky, nebo do kriminálu, případně rovnou postavit ke zdi. Leč jediná obrana je volit někoho těch deseti procent příčetných osob, i když s nimi nemusíme ve všem souhlasit. 

Když ani mezi nimi nenajdeme svůj ideál, platí stará zkušenost, že lenoši a vyžírkové jsou mnohem menší zlo, poněvadž se budou starat jenom o své diety a výhody, než hyperaktivní hovada jako profesor Keller, která budou dvacet hodin denně předělávat Evropu k obrazu úchylné sociálně-inženýrské vize, zkrátka matlat z plastelíny novej glóbus. 

Chtít vystoupit z Evropské unie může jenom Putinův agent, protože z EU není kam vystoupit. EU je něco jako veliká mezinárodní vesmírná stanice ve světě jinak nehostinném a mimo ni se lze pohybovat pouze ve skafandru a ještě po velmi omezenou dobu. Kromě EU je v Evropě už jenom Rusko. Mezi tím nic, ani to vesmírné vakuum. 

Evropu nemůžeme definovat geograficky. Ve škole mě sice učili, že hranici mezi Evropou a Asií tvoří Ural, ale to je naprostá blbost. Evropa je útvar kulturní, nikoli geologický. Evropa končí na hranici s Ruskem, a ta bohužel není stálá a neměnná. Ani ta západní hranice není jistá, byť by měla být jasně daná velkou vodou. Jenže mezi Atlantik a kontinent se nám jaksi vlilo Muslimské moře. 

Rusko není Evropa a nepatří do ní. Rusko je fenomén sui generis, kulturně-historicko-patologický útvar, který se nekryje s žádným geologicko-geografickým útvarem a s dalšími kulturně-historickými útvary nemá, nemělo a nikdy nebude mít nic společného. Pud evropské sebezáchovy velí spustit mezi Evropou a Ruskem novou železnou oponu a být na té správné straně. 

Žádná „střední Evropa“ totiž neexistuje. To je pouze intelektuálský konstrukt – a neváhám říci chorobná fikce zasluhující diagnostické číslo. Funkci střední Evropy snad plnila Podunajská monarchie, když chránila (západní) Evropu před tureckým nájezdy. Ale ta už sto let neexistuje a rozdělení na Východ a Západ proto nedatuji konferencí v Jaltě, ale už příměřím v Compiègne. 

Eurovolby jsou strašně důležité. Budeme se v nich rozhodovat buď pro posílení identity a sebevědomí Západu, a nebo (a v tomto případě je hlasem pro i neúčast) pro zefektivnění pokračování multikulturalisticko-bolševizačního marasmu. 

O pomazánkové máslo v eurovolbách opravdu nejde, třebaže i na něm lze postavit volební kampaň. Boj o českou korunu je taky úplně mimo mísu. Jakkoli považuji jednotnou evropskou měnu za ekonomický nesmysl a vítězství ideologie nad zdravým rozumem, zásadní otázka zní úplně jinak: budeme napřesrok platit eurem, nebo rublem? Odpověď na ni dáme 23. a 24. května 2014. 

Nevolič jako takový zaslouží pár facek, a v těchto volbách zvlášť. Čím víc lidí nepůjde volit, tím dřív si budeme muset „svobodně“ vybírat mezi mešitou a Sibiří. Proto půjdu volit z daných možností to nejmenší zlo a cestou si třeba budu říkat: Servít už není vůl! Pochopil, že jinej glóbus není a nikdy nebude.