Kdyby francouzský novinář otevřel
dveře od záchodu pro dva předloni v Londýně, vyrazil by zděšeně na úprk,
polykal v běhu živočišné uhlí a vysral by se až v letadle do Paříže. V Soči z
toho má nesmrtelný zážitek a bude o něm rozverně a dojatě vyprávět ještě svým
pravnukům.
Kdyby se totiž jenom desetina
sočských malérů vyskytla na některé předchozí olympiádě, západní levičáci i
pravičáci by spustili unisono sto čtyřicet decibelů, že taková zkrachovalá a
zpátečnická země nemá co pořádat olympijské hry. Na Rusko si tradičně hubu
neotevřou. Proč? Protože v naivní snaze nacházet společnou řeč (což v dějinách
vždycky znamenalo osvojit si jazyk a mentalitu nepřítele a zadělat si tak na
porážku) si nechali vnutit ruský metr.
Netuším, čím tehdy Mezinárodní
olympijský výbor myslel, ale hlava to určitě nebyla. Na velikém území
obrovského Ruska mrzne i v létě, zatímco u Černého moře je teplo i v zimě.
Proboha proč zrovna v Soči, kam se odjakživa jezdí čvachtat v teplé slané vodě,
když už to muselo být v Rusku?
Speciálně zimní olympiády se přece
pořádají vždycky v nějaké severské díře nebo třeba v Alpách, kde se bezva
lyžuje, protože velkoměsto se v horách postavit nedá. Pro zbytek světa je to
pokaždé tak nepředstavitelně daleko, že solventním nadšencům může být jedno,
jestli poletí do Soči, nebo někam za šedesátou rovnoběžku na Uralu.
Olympiády formálně pořádají
města, ale to platilo tenkrát v Řecku. Je to státní záležitost a prestiž pro
celý stát, nikoli jen pro pořádající město. V kolébce komunismu to vždycky byla,
je a bude záležitost propagandistická. Akorát letos nevím čeho. Soči je ruské
asi jako byly Karlovy Vary za první republiky české. Navíc to není žádná extra
metropole a k Rusku byla připojena až v roce 1829. Takže historie nula.
V antickém Řecku se během
olympiády nesmělo válčit a vůbec to bylo celé nábožné a ušlechtilé. Olympijské
hry byly obnoveny v roce 1896. O místě konání rozhoduje Mezinárodní olympijský
výbor, a to dost dlouho dopředu, aby se vše stihlo postavit a připravit. Jde mi
o to, že o Berlínu 1936 se muselo rozhodnout ještě v době, kdy úplně neznámý
Adolf Hitler sepisoval ve vězení Mein Kampf. A bylo to první selhání MOV, že
hry po změně politické situace v Německu dodatečně nezrušil. Pravomoc k tomu
jistě měl a má dodnes.
Olympiády se potom konaly v demokratických
zemích. Jenže ke každé ušlechtilé myšlence se slézají levičáci jak švábi na
pivo, a tak se stalo, že MOV nominoval na olympiádu 1980 Moskvu. Musel o tom
rozhodnout nedlouho po sovětské okupaci Československa. Fuj, hanba! Navíc SSSR
půl roku před olympiádou napadl a okupoval Afghánistán, takže další fuj a hanba
MOV!
Několik demokratických zemí v
čele s USA olympiádu 1980 bojkotovalo. Soči 2014 po zásluze bojkotovalo jen
několik hlav důležitých států, a to je bohužel všechno. Přitom už při rozhodování
o místě konání muselo být jasné, že tahle olympiáda nebude v Rusku, ale v
Putinlandu. Car Vladimír před zahájením „velkomyslně“ amnestoval Pussy Riot (zaplať
pánbůh, že jsou holky na svobodě), ale nikdo už mu nepřipomněl, že neměl právo
je zavírat. Nemůžu si pomoct, už jsem nějaký ten dějepis prožil na vlastní
kůži, a tak když se řekne Soči 2014, okamžitě se mi vybaví Berlín 1936.
Ale svět jak uhranutý čumí na
obrazovky, nábožně obdivuje velikou zemi a notuje si s Alexandrovci Kalinku. Přitom
co má kdo z těch lidí doma ruského? Leda tak vodku. Kolik dřevorubců kácí
stromy ruskou motorovou pilou? Kolik Američanů jezdí v ruských autech? Kolik
německých teenagerů má ruský tablet a hi-fi věž? Kolik lidí, jejichž život
závisí na lécích, nedá dopustit na ruské medikamenty? Kolik Pařížanek chodí v
ruských botách? Co se na té říši zla, která uděluje azyl Snowdenům, dá
obdivovat kromě baletu a výjimečných jedinců postižených tím neštěstím, že se
narodili zrovna v Rusku?
Napadá mě jediná odpověď,
proč je olympiáda v Soči: protože má Putin modré oči a hypnotizuje jimi Západ
jako doktoři Caligari a Mabuse v jedné osobě. Jenže doprovodná komunální satira
nás přejde, když si uvědomíme, kdo tu Poťomkinovu olympiádu stavěl: armáda
prochlastaných mužiků pod bičem divize fízlů. Jako ostatně v Rusku vždycky
všechno v celé jeho historii. (Jo, už si jdu pro další psí hlavu; začal jsem je
sbírat, co příležitostně publikuju.)
Zřejmě již staří Římané
museli říkat: Quod licet Rossiae, non
licet Occidenti. Reakce Západu na putiniádu se už ani nedá nazvat politikou
dvojího metru. Evropská unie to sice naplno nevytrubuje, ale ruským metrem měří
už dlouho a ráda. Média se pozastavují nad tím, kdo všechno významný olympiádu
v Soči ignoroval, místo aby se pořádně obula do toho, kdo tam neměl co
pohledávat – mám na mysli třeba skvadru postsovětských středoasijských
diktátorů – a čí návštěva byla krajně nevkusná.
Zde je absolutním vítězem
bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Politická nula, která se neštítila –
místo aby si jako každý soudný ex-politik užíval penze a psal paměti – vzít
manažerský post u Rusů a navíc u firmy, která vydírá Evropu (a tedy i jeho
vlast) strategickou surovinou. Fuj!
Miloš Zeman a sport je kapitola
natolik absurdní, že by ji – ani spojeným silami – nenapsali Eugen Ionesco,
Samuel Beckett s Václav Havel, jimž by navíc chodil pro pivo Tom Stoppard. Co
tam Zeman proboha dělá? Rozezná vůbec ještě běžky do sjezdovek? Nejspíš se tam
jel demonstrativně přiklonit k dubisku. Ale abych nebyl přehnaně kategorický,
někdo mi na té olympiádě přece jen schází: Děda Mráz a Leni Riefenstahlová.
Takže jak je to s tím ruským
metrem? Před půl stoletím do nás ve škole tloukli nově zaváděné jednotky SI,
např. že už neexistuje váha, nýbrž hmotnost. Taky si z té doby pamatuju
definici, že celosvětově závazný metr je platino-iridiová tyč uložená v
Mezinárodním ústavu pro míry a váhy v Sévres u Paříže.
Metr je francouzský vynález a
Francie a západní Evropa by si na něm měly zakládat. Leč Západ z nějakého
nepochopitelného důvodu měří stále častěji ruským metrem a já ho definuji
takto: ruský metr je čtverečková guma neurčité délky, která se natahuje nebo
povoluje podle momentální míry vstřícné předposranosti Západu před Ruskem.
České přísloví dvakrát měř a
jednou řež proto platí, jen když měříme měřidlem závazným pro všechny. Ruským
metrem můžeme měřit třeba do zblbnutí, a výsledek bude pokaždé stejný: vždycky
si nakonec pod sebou uřežeme větev.
A
mně se během psaní vytvořila podmíněná asociace: kdykoli teď uslyším „Rusko“,
jako první jeho symbol se mi vybaví dvojzáchod. Ten skutečně mohli vymyslet
jedině v zemi, kde zítra znamená včera. Akorát že místo záchvatu smíchu mě jímá
děs. Kdyby ten „hajzl pro dva“ byla aspoň recese nebo sabotáž. Ale on vznikl
naprosto vážně – jako duchovní produkt myšlení utvářeného odvěkým samoděržavím.
Proto když sleduju reakce zemí, kde měli splachovací záchody už předevčírem,
humoru by se ve mně nedořezal.
Žádné komentáře:
Okomentovat