Pokud vám stačí jenom shrnutí spíše odborného
článku o energetické strategii, jde o toto: Polsko přišlo s iniciativou
vytvořit kartel a kupovat ruský plyn jednotně pro celou EU. Konečně by tak
vznikl účinný nátlakový prostředek a EU by začala Rusku konstruktivně čelit. No,
a naše vláda, holedbající se svou proevropskostí, se chystá vrazit Unii kudlu
do zad, neboť pro stát řízený jako firma je to prý výhodné. Přeloženo do
češtiny, když už je to moje řemeslo: estébák si to kágébákem nerozhází.
Přitom na kdejakou pitomost z Bruselu vstřícně
předposraně kývneme. Ale když jednou za čas přijde z EU něco smysluplného,
konstruktivního a charakterního, tak se uděláme pro sebe. Kdyby aspoň pro sebe.
Podlézáme dubisku, které se nám už tolikrát vymstilo. Zrazujeme spojence, ale
dlaň na dotace budeme nastavovat dál. Vláda bolševického agenta Babiše s
loutkovým premiérem Sobotkou si tak může zahrát mariáš s vládami normalizačními
a protektorátními. ANO, bude líp. Akorát si nikdo z voličů nepoložil předem
otázku, komu bude líp. Kromě Agrofertu.
Podle posledních průzkumů bolševici, socani a
agrofertisti mají dostat v eurovolbách skoro 60 procent hlasů. Necelých 20 procent
přijatelné strany, zbytek je propad. Ve výsledku to znamená, že naši evropskou
reprezentaci má tvořit ze tří čtvrtin absolutní ksindl a ta zbylá čtvrtina vyplácá
spoustu sil na to, aby se navzájem nesežrali.
Největší vinu na tom mají ti, kdo na podzim
nešli volit. Ono je to elegantní a hrdé, říkat si jen to nejlepší je pro mě dost dobré, jenže to si můžeme dovolit,
když s hubou šejdrem a plnou šrajtoflí obrážíme vinotéky a delikatesy nebo si
vybíráme auto – a nakonec nekoupíme nic, protože nic pro nás „není dost dobré“.
A zapomínáme, že jde o věci, bez nichž se obejdeme.
Bez politické reprezentace se neobejdeme. A
když si nevybereme nic ucházejícího z toho, co je momentálně na pultě, logika
osudu nám nandá na talíř ten nejhnusnější a nejnepředstavitelnější blivajz. Úplně
názorně: Barroso je vůl. Obama je ukázkový produkt pozitivní diskriminace. Ale
to není důvod dezertovat k Putinovi.
Srát do vlastního (tj. euroatlantického) hnízda
je zhoubná levičácko-rádobyintelektuální móda, která se k nám dostala ze Západu
už v 70. letech. A provozovali ji spratci, kterým nic nescházelo a nevážili si
štěstí, že se narodili na té lepší straně železné opony. Ale do SSSR nikdo z
nich neemigroval, to si moc dobře rozmyslel. Bohužel se tento sport ujal i u
nás a není ani tak nevkusný jako vlasti- a západozrádný. Kolikpak našich náhle
se vyrojivších rusofilů v tom zaslíbeném Rusku bylo na zkušené?
Hrát si v EU na bourání Rakouska je
krátkozraké a svědčí o ztrátě pudu sebezáchovy. Ostatně samotné bourání
Rakouska je kýčovitý mýtus. Nezbourali jsme nic, jen jsme si s gustem kopli do
mrtvoly. A s touhle politickou reprezentací si do mrtvoly Evropské unie kopnout
vůbec nestačíme, protože budeme ruskou gubernií dřív, než se EU rozpadne. Po
nějakých Češích právem neštěkne pes.
Je mi jasné, že očekávané výsledky eurovoleb
nezvrátíme. Ale můžeme si aspoň uchovat a posílit vlastní důstojnost. Jsme
součástí kultury stavějící na renesančním kultu svobodného jedince. Kdo nechce
rozhodovat o svém vlastní osudu, ať se odebere Ruska, Putin ho přivítá s
otevřenou náručí. Akorát se z jeho slovansky bratrského objetí už nikdy
nevymaní. A pozdě bude říkat: „Jo, za Kalouska, to se nám to úpělo...“
Žádné komentáře:
Okomentovat