Když se objevily první zprávy, že neúspěšný
kandidát na prezidenta nemá čím zaplatit volební kampaň, tak mě napřed udivilo,
že tiskárny, výlepny billboardů, výrobny odznáčků a vůbec všichni, kdo se na kampani
napakovali, nechtěli peníze hned při potvrzení zakázky. Já, když si třeba
odnesu spravit boty, musím zaplatit předem.
Potom jsem si položil druhou otázku: proč je
ze všech prezidentských kandidátů v platební neschopnosti pouze Jan Fischer? Projděme
si tedy finanční zdroje: Schwarzenberg převážně ze svého. Měl na to a netajil
se tím. Dienstbiera platila jeho strana, Bobošíkovou nejspíš manžel, bohatý
obchodník. Na Franze a Fischerovou se skládali jejich příznivci po pár
stovkách. Roithová do kampaně vrazila své úspory, protože její strana je chudá.
ODS jako vládní strana vědomě postavila
beznadějného kandidáta a nechala ho v tom plavat. Jenom se divím, že jim
Přemysl Sobotka po tom předem jasném debaklu nesekl se stranickou legitimací. A
kdo nám koupil nového prezidenta, bude po jeho inauguraci nejspíš prohlášeno za
státní tajemství.
Je mi Jana Fischera líto, i když jsem ho
nevolil. Svědomitý úředník patří podle mého soudu na ministerstvo, hlavou státu
má být člověk mocný předestřít vizi. A kladu si třetí otázku: kdo ho do toho uvrtal
a co si od toho sliboval? U všech ostatních kandidátů (včetně těch, kteří se
nekvalifikovali do soutěže), mi byla motivace jasná. Pouze u Jana Fischera jsem
si říkal a pořád říkám: proboha proč?
První nápady a spekulace, že Jan Fischer by
byl ideálním příštím prezidentem, se objevily krátce poté, co se stal předsedou
úřednické vlády (8. 5. 2009—13. 7. 2010). Nebyl to jeho nápad a on sám se k
němu stavěl zdrženlivě. To jsme
ještě netušili, že budeme prezidenta volit přímo. Že by to ve sponzorských
úvahách hrálo roli? Časově se to shoduje. Nepochybuji, že Fischer byl tenkrát zdatným
správcem konkursní podstaty státu, ale to není kvalifikace na Hrad.
Současnou personalistiku, která se dokonce
studuje na vysoké škole (proboha proč?), definuji jako „novodobý obchod s
otroky postavený na vědeckém základě“. S hokejisty a fotbalisty se kšeftovalo
už za totáče, dneska si přes agenturu můžete koupit celé portfolio: od
pomocného skladníka přes redaktora až po vrcholového manažera. Proč by tedy
někoho nenapadlo zkusit „obchodovat“ zrovna s Janem Fischerem?
Neumím si totiž jeho kandidaturu vysvětlit
jinak, než že byl kýmsi vytipován za ideálního bílého koně a že mu to,
chudákovi, došlo až po prohraných volbách. A zase se ptám: proboha proč? Komu
mohl být na Hradě něčím užitečný?
Rafinované podvody a lumpárny jsou to
poslední, čeho bych se od Jana Fischera nadál. Na tohle není stavěný a musí to
praštit do očí i toho, kdo ho spatří poprvé a neví, s kým má tu čest. Jan
Fischer coby šedá eminence nebo „vrchní kmotr“ je absurdita na kvadrát. A
vydírání? Nesmysl. Fischer je vzor bezúhonnosti a jeho předlistopadový rudý
řidičák není karta do lobbistického pokeru. Tak co je za tím?
Nejsem investigativec a nebudu rozkrývat
Fischerovy sponzory, poněvadž se v téhle sféře nevyznám. O panu Wintersteinovi
jsem nikdy předtím neslyšel, ale vzhledem k tomu, že neinvestoval do kampaně,
nýbrž do jejích následků, bude to opravdu dobrý kamarád. Ale jako filosof vím,
že nějaký důvod Fischerova kandidatura mít musela.
Napadá mě jediné logické vysvětlení:
degradovat význam funkce prezidenta, který Václav Havel posílil a v kteréžto
linii Václav Klaus přes počáteční frflání (když byl prezidentem Havel) zdatně
pokračoval. Zřejmě bylo podnikatelským záměrem udělat z prezidenta kladeče věnců
nebo vedlejšák ke stranické funkci jako v časech totality. Zkrátka vyřadit ho
ze hry, nechat dřepět na střídačce a nastolit diktaturu exekutivy, pod níž se
státní kráva zřejmě dojí nejsnáze.
V tomhle jediném snad mohl být svědomitý a
neprůbojný úředník někomu užitečný. Jako prezident – bílý kůň. Jenže vybouchl a
nikomu už za ty prachy nestojí, poněvadž nemá a nebude mít na nic vliv. Leckterý
bílý kůň už zaplatil kriminálem nebo dokonce životem, a proto jsem se obával,
že Jan Fischer skončí ve vězení pro dlužníky.
A hle, stal se zázrak. Deus ex machina
vystoupil z antického dramatu a uvolil se zasáhnout do povedené české
taškařice. „Pámbíček z mašinky“, jak bych okázalý pojem „deus ex machina“
adekvátně přeložil pro tento případ, oné taškařici dokonce zatnul tipec dřív,
než se stačila pořádně rozehrát.
Poslední otázka je proto spíš řečnická: kdo by
platil za Zemana, kdyby nebyl zvolen? Zařídil by to soudruh „Zařídímto“, jak za
totáče mladému přičinlivému kádru Šloufovi přezdívali zasloužilí a zkušení soudruzi?
A nebo by si to Miloš Zeman musel odpracovat jako pumpař na čerpací stanici s
emblémem Lukoilu?
Myslím si, že v tomto příspěvku jsi vystihl velké společenství lidí, kteří nejsou dogmaticky vázáni na "články víry", tzn. nejsou "praktikující katolíci", přesto však "se tážou", což nemusí být nutně chápáno pouze ve filozofických souřadnicích (tj. souřadnicích kritického myšlení), které je u Tebe rovněž velmi silné,ale jako poukaz k něčemu, co je "nad tím vším" (záměrně ono transcendentno či zázrak, že jsme, či co si pod tím můžeme představit, říkám takto "neurčitě"). Navíc máš dar to zcela přesně a nešroubovaně a neukecaně zformulovat.
OdpovědětVymazatjkč
Samozřejmě,ten můj komentář patří k článku o zvolení papeže, nechápu, jak se přemístil sem. No jsou zrátka věci mezi nebem a zemí - potvrzuje se.
OdpovědětVymazatjkč