2. ledna 2014

Zeměpisné názvy aneb Filištíni

Pocházím z Českomoravské vrchoviny a je to správný geografický název, který najdete v každém atlasu. Ve smyslu kulturním či etnografickém se ovšem tento region jmenuje Vysočina – bez dalších přívlastků, stejně jako dnešní kraj. Za patvar Českomoravská vysočina nás učitelé vyhazovali od tabule s pětkou, abychom si zapamatovali, odkud jsme.

Je to už padesát let, co jsem si oba názvy rodného kraje vryl do paměti, ale na „Českomoravskou vysočinu“ co chvíli narazím dodnes. Taky jsem zažil několikeré přejmenování země, ve které žiju. Ale za tu dobu se přejmenovala spousta zemí a mnohé mají hranice úplně jinde. 

Je však podstatný rozdíl v důvodech přejmenování. Obyvatelé Cejlonu se usnesli, že si budou říkat Srí Lanka. Je to jejich věc a nikdo jim do toho nemá co mluvit. Já se dnes budu zabývat případy, kdy zemi přejmenovala cizí mocnost. 

Když Hitler v roce 1938 anektoval Rakousko, okamžitě ho přejmenoval, poněvadž slovo „říše“ měla v názvu státu ta jeho. Österreich v překladu znamená východní říše a země se tak jmenuje proto, že kolébkou Habsburků je Švýcarsko, odkud expandovali východ. A tak se z Österreichu stala Ostmark, východní provincie, a z Rakušana Ostmärker. 

Ostmark vzala za své s koncem války stejně jako Protektorát Čechy a Morava. Jeden název země stanovený okupantem však překonává všechny vytrvalostní rekordy, a tím je Palestina. Palestinou nazvali židovskou vlast Římané po porážce Bar Kochbova povstání r. 135 n. l. A potupili Židy tím, že jejich zemi, z níž se stala římská provincie, pojmenovali podle úhlavních nepřátel Židů – Pelištejců neboli Filištínů v kralickém překladu. Ano, to je ten známý příběh o Davidu a Goliášovi. Obr Goliáš byl Filištín, v ekumenické verzi Pelištejec. 

Filištíni patřili mezi tzv. mořské národy a poslední historický konsensus praví, že do Judska připluli z Kréty. Jednalo se o lid indoevropský, nikoli semitský, česky řečeno to byli přivandrovalci, kteří se Zemí zaslíbenou měli společné akorát to, že ji přijeli vyplundrovat až bůhví odkud. 

Jako samostatné etnikum vyhynuli nebo se někam vypařili koncem 5. století př. n. l. Zkrátka když Římané pojmenovali Judsko Palestina, Filištíni už půl tisíciletí neexistovali a islám byl vynalezen teprve za dalších pět set let. 

Izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová (1898—1978) proto měla svatou pravdu, když 15. června 1969 v rozhovoru pro The Sunday Times prohlásila: „Nic takového jako palestinský národ neexistovalo. Kdy existoval nezávislý palestinský národ s palestinským státem? (…) Nestalo se to, že by existoval palestinský národ v Palestině, který by se považoval za palestinský národ a my přišli, vyhnali je a zabrali jejich stát. Oni neexistovali.“ 

Neexistenci Palestiny a Palestinců potvrdili dokonce oni sami, když jeden z Arafatových parťáků, člen Výkonného výboru PLO Zahír Músejn 31. března 1977 prohlásil v rozhovoru pro nizozemský list Trouw: „Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního palestinského národa. Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.“ 

Neměli bychom se tak nekriticky ohánět argumentem, že „již staří Římané...“ Na jejich lumpárnu se v návalu dalších historických událostí zapomnělo a Palestina zůstala jako geografické označení, nad kterým si nikdo nelámal hlavu. Dokonce ani zakladatel sionismu Thedor Herzl (1860—1904). Nebo spíš musel respektovat úřední název britského protektorátu, když s britskou vládou vyjednával založení židovského státu.

Novodobí Filištíni mluví arabsky a jsou to úplně normální Arabové jako všude kolem. Se svými soujmenovci nemají geneticky nic společného, nejsou svébytné etnikum. To, že si říkají Palestinci, má stejnou váhu, jako když si já začnu říkat Inuita. Slovo Eskymák je podle doktríny korektnosti zakázané stejně jako černoch nebo cikán. Tak by se snad konečně slušelo vymazat z mapy i tu Palestinu. Jenže to by OSN nesměla být „spolkem protievropsky orientovaných analfabetů, despotů a kanibalů,“ jak zhruba v době obou výše citovaných interview prohlašoval Otto von Habsburg. Zdroj si už nepamatuju. 

Ale můžeme si Palestinu a Palestince zakázat sami a ta slova nepoužívat, protože jsou hanebná. Navíc Palestina od r. 1948 neexistuje už ani jako náhražkový zeměpisný pojem. A ještě pro úplnost: Česká republika nemá ve Filištínsku reciproční diplomatické zastoupení, protože se jedná o území svrchovaného Státu Izrael, kde velvyslanectví pochopitelně máme. Filištínská ambasáda v Praze je hanebný pozůstatek komunistické éry, kdy jsme naopak neměli velvyslanectví v Izraeli a Izrael u nás. 

Novoroční ohňostroj a tajný muniční a zbrojní sklad v suchdolské rezidenci jsou pádným důvodem k nastolení reciprocity. Tedy vypovědět diplomatické styky s Filištíny. Leč podle výsledků posledních voleb se spíš obávám, že naše ministerstvo zahraničí otevře český zastupitelský úřad ve Filištínsku.

5 komentářů:

  1. Perfektní článek, děkuji.

    OdpovědětVymazat
  2. Clanek nechat,geograficky prenest do str.evropy a misto palestincu dosadit slovaky

    OdpovědětVymazat
  3. Pár poznámek:
    - Oesterreich se Rakousko v němčině nejmenuje až kvůli Habsburkům, ale zřejmě to jméno vzniklo už dávno před nimi, za Franků. (A Habsburkové neexpandovali východ, nýbrž na východ.) https://de.wikipedia.org/wiki/Marcha_orientalis
    - Nevidím nic divného na tom, že se region jmenuje po zaniklých praobyvatelích (Bohemia - Bójové, Francie - Frankové atd.). Na rozdíl od toho, co tvrdíte, si myslím, že Pelištejci nebyli v Palestině přivandrovalci oproti náležitým obyvatelům Židům, ale právě naopak - Pelištejci tam byli dřív, a tak je název korektní. Uvědomte si prosím také, že všechny národy jsou přivandrovalci, žádný stát není obýván původním obyvatelstvem od vzniku světa.
    - Moderní Palestinci opravdu nejsou samostatný národ ve smyslu etnickém, jsou to prostě Arabové z Palestiny. To ale neznamená, že by nemohli usilovat o stát - stát se národem ve smyslu politickém. Vždyť tak to mají i jiné politické národy tvořené Araby a nikdo nad tím nežasne.

    OdpovědětVymazat
  4. Honzo, máte nějaký solidní zdroj, který by dokazoval, že Pelištejci byli na území dnešní Palestiny dříve než Židové, nebo to bylo jen takové plácnutí do vody?

    OdpovědětVymazat
  5. Omlouvám se, možná jsem se vyjádřil moc zkratkovitě. Je pravda, že semitsky mluvící obyvatelstvo (což byli možná předkové budoucích Židů) tam bylo dřív než Pelištejci. Vzhledem k tomu, že zřejmě není nikde přesně definováno, kdy vznikl Izrael jako národ, je těžké posoudit, co bylo dřív. Království Izrael bylo každopádně založeno v době, kdy politické entity Pelištejců již existovaly, ale to není tak podstatné. "Židé" v úzkém, doslovném smyslu (kteří si sami říkají Židé a věří zhruba tomu, čemu dnes věří ortodoxní Židé) přišli na scénu mnohem později, až někdy kolem římské invaze tuším, kdy už Pelištejci dávno zmizeli.

    OdpovědětVymazat