Anekdoty rád poslouchám a vyprávím, ale celý
život si pamatuju vždycky jen čtyři poslední. Až na pár trvalek, které si
naopak pamatuju i čtyřicet let. Jedna z nich je židovská, jak se pan Kohn chce
vystěhovat ze socialistického Československa. Podá si žádost a na pasovém
oddělení se ho ptají, kam mu to mají napsat. A Kohn neví. Referent má náhodou v
kanceláři glóbus a začne navrhovat, kam všude je to možné. Ale Kohnovi pořád něco
vadí – klima, režim, chudoba, válečný stav... A co především: antisemiti jsou
úplně všude. Fízlovi na pasovce dojde trpělivost a oboří se na žadatele, jestli
se teda vůbec chce vystěhovat. Kohn si na to smutně povzdechne: „A prosím jich,
pane referent, neměli by tu ještě jinej glóbus?“
Jinej glóbus neexistuje a jiná Evropská unie
taky ne. Proto i když mám k EU tisíc výhrad, nechci žít mimo ni a půjdu volit
do europarlamentu. Zrušit ho dost dobře nejde, ale můžeme – a musíme se pokusit
změnit poměr sil v něm. A to volební účastí dokážeme. Aspoň s tím trochu
pohnout. Konkrétně odhaduju, že koncentraci marxistické problbosti můžeme o deset
procent snížit. Když se na eurovolby vykašleme, tak ji naopak o deset procent
zvýšíme. O výsledku voleb bohužel rozhodují nevoliči, to jsem tady vysvětloval
už mockrát.
Projděte si pozorně jména na všech
kandidátkách. Bohužel, o takovou politickou žumpu se snad neopírají ani Zeman a
Babiš, o Pitomiovi nemluvě. U devadesáti procent kandidátů jsem se zamýšlel,
jestli patří do svěrací kazajky, nebo do kriminálu, případně rovnou postavit ke
zdi. Leč jediná obrana je volit někoho těch deseti procent příčetných osob, i
když s nimi nemusíme ve všem souhlasit.
Když ani mezi nimi nenajdeme svůj ideál, platí
stará zkušenost, že lenoši a vyžírkové jsou mnohem menší zlo, poněvadž se budou
starat jenom o své diety a výhody, než hyperaktivní hovada jako profesor
Keller, která budou dvacet hodin denně předělávat Evropu k obrazu úchylné
sociálně-inženýrské vize, zkrátka matlat z plastelíny novej glóbus.
Chtít vystoupit z Evropské unie může jenom
Putinův agent, protože z EU není kam vystoupit. EU je něco jako veliká
mezinárodní vesmírná stanice ve světě jinak nehostinném a mimo ni se lze
pohybovat pouze ve skafandru a ještě po velmi omezenou dobu. Kromě EU je v
Evropě už jenom Rusko. Mezi tím nic, ani to vesmírné vakuum.
Evropu nemůžeme definovat geograficky. Ve
škole mě sice učili, že hranici mezi Evropou a Asií tvoří Ural, ale to je
naprostá blbost. Evropa je útvar kulturní, nikoli geologický. Evropa končí na
hranici s Ruskem, a ta bohužel není stálá a neměnná. Ani ta západní hranice
není jistá, byť by měla být jasně daná velkou vodou. Jenže mezi Atlantik a
kontinent se nám jaksi vlilo Muslimské
moře.
Rusko není Evropa a nepatří do ní. Rusko je
fenomén sui generis, kulturně-historicko-patologický útvar, který se nekryje s
žádným geologicko-geografickým útvarem a s dalšími kulturně-historickými útvary
nemá, nemělo a nikdy nebude mít nic společného. Pud evropské sebezáchovy velí spustit
mezi Evropou a Ruskem novou železnou oponu a být na té správné straně.
Žádná „střední Evropa“ totiž neexistuje. To je
pouze intelektuálský konstrukt – a neváhám říci chorobná fikce zasluhující
diagnostické číslo. Funkci střední Evropy snad plnila Podunajská monarchie,
když chránila (západní) Evropu před tureckým nájezdy. Ale ta už sto let
neexistuje a rozdělení na Východ a Západ proto nedatuji konferencí v Jaltě, ale
už příměřím v Compiègne.
Eurovolby jsou strašně důležité. Budeme se v
nich rozhodovat buď pro posílení identity a sebevědomí Západu, a nebo (a v
tomto případě je hlasem pro i neúčast) pro zefektivnění pokračování
multikulturalisticko-bolševizačního marasmu.
O pomazánkové máslo v eurovolbách opravdu
nejde, třebaže i na něm lze postavit volební kampaň. Boj o českou korunu je
taky úplně mimo mísu. Jakkoli považuji jednotnou evropskou měnu za ekonomický
nesmysl a vítězství ideologie nad zdravým rozumem, zásadní otázka zní úplně jinak:
budeme napřesrok platit eurem, nebo rublem? Odpověď na ni dáme 23. a 24. května
2014.
Nevolič jako takový zaslouží pár facek, a v
těchto volbách zvlášť. Čím víc lidí nepůjde volit, tím dřív si budeme muset „svobodně“
vybírat mezi mešitou a Sibiří. Proto půjdu volit z daných možností to nejmenší
zlo a cestou si třeba budu říkat: Servít
už není vůl! Pochopil, že jinej glóbus není a nikdy nebude.
Žádné komentáře:
Okomentovat