5. února 2013

Ústavní, nebo puč?

Do složení slibu a převzetí úřadu mu zbývá ještě měsíc, ale už třímá opratě a práská bičem. Ostatně nové pořádky začal vyhlašovat, když výsledky volby ještě nebyly oficiálně potvrzeny. Kdo? Přece náš nový prezident. A předseda vlády mu naběhl svým prohlášením, že kdyby Zeman odvolal jeho vládu, byl by to ústavní puč.

Co je to proboha za nesmysl, pojem „ústavní puč“? Buď něco proběhne ústavně, a pak to nemůže být puč – i když s výsledkem stokrát nesouhlasíme, a nebo dojde k převzetí moci bez respektování zákonů a ústavy – to je přece puč, revoluce, převrat, umšturc a tak dále – a pak to není ústavní ani náhodou, byť k převeliké radosti lidu obecného.

Připouštím, že puč lze provést ústavními prostředky. Bohužel to možné je, precedentem je únor 1948. Prezident přijal demisi a jmenoval novou vládu v souladu s ústavou. Pouze nedomyslel, čí demisi přijal a co provede ta zločinecká sebranka, kterou potvrdil do nové vlády v dobré víře, že národ v příštích volbách moudře rozhodne. Nedokázal si představit, že už se žádné volby konat nebudou.

Ovšem i tak můžeme pojem „ústavní puč“ brát pouze jako básnickou metaforu, ale v žádném případě ne jako právnický termín. Legitimitu nového prezidenta můžeme zpochybňovat mravně, ne však právně. Co by kdyby... šly volit ty tři miliony, které se na to vykašlaly. S tím si nepomůžeme.

Od roku 1918 se nestalo, že by prezident odvolal vládu. A že se jich vystřídalo dost, ale vždycky to ty vlády položily samy. Teprve náš nový, dosud neinaugurovaný prezident si troufá porušit nepsané tabu a vyhrožuje. Ústava hovoří jednoznačně, článek 62:

Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.

Můžeme se tomu divit, řečeno s klasikem, můžeme s tím dokonce i nesouhlasit...

Jenže: článek 68 praví: (3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. A právníci už rozjeli dohady, že sněmovna může Zemanovi na just jím dosazené vládě nevyslovit důvěru. Nastane příkladná patová situace a bude se řešit zákulisně. Jak taky jinak. A až se to pěkně umatla upatla, oba tábory svorně předstoupí před občany a budou to vydávat za vítězství politické kultury. Ehm.

Nečas bohužel svým vyjádřením připustil možnost, že by Zeman za jistých okolností mohl vládu odvolat. To není nešikovnost, to je trestuhodnost, neboť připustil spornost výkladu ústavy. Už z pudu sebezáchovy měl prohlásit, že na tohle prezident nemá právo, a nebo neříkat nic. Krucinál, kdo jiný než předseda vlády by se měl umět ohánět ústavou? A u případných sporných pasáží má mít svůj vlastní výklad, za kterým stojí.

Jenže rozhodného slova náš milý Petr „Packal“ Nečas nikdy nebyl mocen. A s prezidentskými zásahy do vládnutí má ostatně zkušenost – Václav Klaus mu před dvěma lety zabránil zbavit se páté kolony jménem Věci veřejné, a proto Josef Dobeš ještě nějakou dobu zůstal ministrem. No a ještě předtím Klaus požehnal Paroubkovi k odstřelu Topolánka.

Takže co se divíme, Zeman má na co navazovat. Akorát to teď rozjede velkém a ducha zákona, kterým se budeme ohánět, vyvětrá spolu s cigaretovým kouřem. Když odhlédnu
od ústavy a podívám se na věc z hlediska politické kultury, tak si na jednu stranu myslím, že vláda, která vládne z milosti jakési Karolíny Peak, nemá co vládnout. Ale na druhou stranu ji nemá co odvolávat zrovna Miloš Zeman. To už rovnou mohl se svou juntou obsadit Hrada volby se nemusely konat.

Žádné komentáře:

Okomentovat