Za Fischera platí Winterstein

Když se objevily první zprávy, že neúspěšný kandidát na prezidenta nemá čím zaplatit volební kampaň, tak mě napřed udivilo, že tiskárny, výlepny billboardů, výrobny odznáčků a vůbec všichni, kdo se na kampani napakovali, nechtěli peníze hned při potvrzení zakázky. Já, když si třeba odnesu spravit boty, musím zaplatit předem.

Potom jsem si položil druhou otázku: proč je ze všech prezidentských kandidátů v platební neschopnosti pouze Jan Fischer? Projděme si tedy finanční zdroje: Schwarzenberg převážně ze svého. Měl na to a netajil se tím. Dienstbiera platila jeho strana, Bobošíkovou nejspíš manžel, bohatý obchodník. Na Franze a Fischerovou se skládali jejich příznivci po pár stovkách. Roithová do kampaně vrazila své úspory, protože její strana je chudá.

ODS jako vládní strana vědomě postavila beznadějného kandidáta a nechala ho v tom plavat. Jenom se divím, že jim Přemysl Sobotka po tom předem jasném debaklu nesekl se stranickou legitimací. A kdo nám koupil nového prezidenta, bude po jeho inauguraci nejspíš prohlášeno za státní tajemství.

Je mi Jana Fischera líto, i když jsem ho nevolil. Svědomitý úředník patří podle mého soudu na ministerstvo, hlavou státu má být člověk mocný předestřít vizi. A kladu si třetí otázku: kdo ho do toho uvrtal a co si od toho sliboval? U všech ostatních kandidátů (včetně těch, kteří se nekvalifikovali do soutěže), mi byla motivace jasná. Pouze u Jana Fischera jsem si říkal a pořád říkám: proboha proč?

První nápady a spekulace, že Jan Fischer by byl ideálním příštím prezidentem, se objevily krátce poté, co se stal předsedou úřednické vlády (8. 5. 2009—13. 7. 2010). Nebyl to jeho nápad a on sám se k němu stavěl zdrženlivě. To jsme ještě netušili, že budeme prezidenta volit přímo. Že by to ve sponzorských úvahách hrálo roli? Časově se to shoduje. Nepochybuji, že Fischer byl tenkrát zdatným správcem konkursní podstaty státu, ale to není kvalifikace na Hrad.

Současnou personalistiku, která se dokonce studuje na vysoké škole (proboha proč?), definuji jako „novodobý obchod s otroky postavený na vědeckém základě“. S hokejisty a fotbalisty se kšeftovalo už za totáče, dneska si přes agenturu můžete koupit celé portfolio: od pomocného skladníka přes redaktora až po vrcholového manažera. Proč by tedy někoho nenapadlo zkusit „obchodovat“ zrovna s Janem Fischerem?

Neumím si totiž jeho kandidaturu vysvětlit jinak, než že byl kýmsi vytipován za ideálního bílého koně a že mu to, chudákovi, došlo až po prohraných volbách. A zase se ptám: proboha proč? Komu mohl být na Hradě něčím užitečný?

Rafinované podvody a lumpárny jsou to poslední, čeho bych se od Jana Fischera nadál. Na tohle není stavěný a musí to praštit do očí i toho, kdo ho spatří poprvé a neví, s kým má tu čest. Jan Fischer coby šedá eminence nebo „vrchní kmotr“ je absurdita na kvadrát. A vydírání? Nesmysl. Fischer je vzor bezúhonnosti a jeho předlistopadový rudý řidičák není karta do lobbistického pokeru. Tak co je za tím?

Nejsem investigativec a nebudu rozkrývat Fischerovy sponzory, poněvadž se v téhle sféře nevyznám. O panu Wintersteinovi jsem nikdy předtím neslyšel, ale vzhledem k tomu, že neinvestoval do kampaně, nýbrž do jejích následků, bude to opravdu dobrý kamarád. Ale jako filosof vím, že nějaký důvod Fischerova kandidatura mít musela.

Napadá mě jediné logické vysvětlení: degradovat význam funkce prezidenta, který Václav Havel posílil a v kteréžto linii Václav Klaus přes počáteční frflání (když byl prezidentem Havel) zdatně pokračoval. Zřejmě bylo podnikatelským záměrem udělat z prezidenta kladeče věnců nebo vedlejšák ke stranické funkci jako v časech totality. Zkrátka vyřadit ho ze hry, nechat dřepět na střídačce a nastolit diktaturu exekutivy, pod níž se státní kráva zřejmě dojí nejsnáze.

V tomhle jediném snad mohl být svědomitý a neprůbojný úředník někomu užitečný. Jako prezident – bílý kůň. Jenže vybouchl a nikomu už za ty prachy nestojí, poněvadž nemá a nebude mít na nic vliv. Leckterý bílý kůň už zaplatil kriminálem nebo dokonce životem, a proto jsem se obával, že Jan Fischer skončí ve vězení pro dlužníky.

A hle, stal se zázrak. Deus ex machina vystoupil z antického dramatu a uvolil se zasáhnout do povedené české taškařice. „Pámbíček z mašinky“, jak bych okázalý pojem „deus ex machina“ adekvátně přeložil pro tento případ, oné taškařici dokonce zatnul tipec dřív, než se stačila pořádně rozehrát.

Poslední otázka je proto spíš řečnická: kdo by platil za Zemana, kdyby nebyl zvolen? Zařídil by to soudruh „Zařídímto“, jak za totáče mladému přičinlivému kádru Šloufovi přezdívali zasloužilí a zkušení soudruzi? A nebo by si to Miloš Zeman musel odpracovat jako pumpař na čerpací stanici s emblémem Lukoilu?